Svatební album aneb jak jsem se stala paní Klicperovou
02 února
Jak jste si asi všimli, v září jsem změnila příjmení a jelikož se nejednalo pouze o administrativní úkon, ale nechali jsme se s Lukášem pěkně po staru oddat, vznikla v souvislosti s touto událostí spousta nádherných fotografií. Ačkoliv to nejdřív nevypadalo, protože ráno před obřadem pršelo, vzniklé snímky se povedly. Jako správná scrapařka jsem se tedy hned chopila příležitosti a začala s plánováním svatebního alba.
Po kratším přebírání (3 dny!) jsem dala dohromady výběr cca 150 fotek. Chtěla jsem, aby album působilo (narozdíl od mého běžného alba) uceleným dojmem a proto jsem zvolila trochu sofistikovanéjší přístup. Dle vybraných fotek jsem si doma na papíry rozkreslila jednotlivé stránky alba (celkem jich nakonec bylo 65) a dala jsem se do plánování, kde který konkrétní snímek zakotví. Za další dva večery jsem rozplánovala, které fotky budou součástí koláže a které dostanou příležitost vyniknout samostatně na "třicítce". A jelikož svatební album se dělá jen jednou za život, rozhodla jsem se odvázat a nechala jsem část fotografií vyvolat ve velkém formátu 13x18 a 15x21.
Za pár dní jsem nedočkavě pospíchala do výdejny, kde jsem si vyzvedla obrovskou naducanou obálku plnou prvotřídních fotek. Doma jsem je pěkně roztřídila a očíslovala podle stránek alba. Velkoformátové fotky byly za mě jednoznačně nej, což byl trochu paradox, protože ještě nedávno jsem si neuměla poradit s fotkou 10x15.
Byla jsem na sebe hrozně pyšná, jak jsem vše pěkně rozplánovala a už stačilo jen se pustit do práce a plány slepit. Jenže pak přišlo období podzimních výstav a s tím spojená administrativa s eshopem a lepení se mi takto pomalu odsunulo až do prosince. Na jedné odpolední návštěvě u babičky jsem se pak neprozřetelně zavázala k tomu, že album bude do Vánoc hotové. Advent se mi tak změnil v scrapový maraton, kdy jsem lepila ve dne v noci, a dokonce si na to vzala i dva dny dovolené.
Album jsem pojala tradičně minimalisticky. Základem je hromada papírů z různých kolekcí, které jsem vybírala podle toho, jak mi padly do oka. Vyskládala jsem si z nich na stole hromádku, kterou jsem neúnavně listovala sem a tam, abych vždy vybrala ke konkrétním snímkům to nejlepší. Jednotlivé stránky jsem potom dozdobila dřevěnými chipboardy od Wycinanky, enamelovými tečkami a plstěnými srdíčky (které jsem ulovila při předvánočním popíjení punče v Norimberku).
A tady máme výsledek:
Úvodní stránka s mými milovanými puntíky,
které předznamenaly, jakým směrem se bude ubírat celé album.
Součástí alba jsou i drobné suvenýry, které jsem ve svatební den nasbírala,
např. kousek korkového špuntu od šampaňského, kterým jsme si poprvé připili jako manželé,
a sušený kvítek ze svatební kytice.
Moje oblíbené "dvojité" foto.
Když docházela fantazie, zpracovala jsem i odstřižky z rámečků na předešlých stranách.
Jednotícím prvkem alba mimo puntíků jsou všudypřítomné barevné rámečky.
Aby se neřeklo, že jsme zanevřeli na analog a album je plné jen digitálních snímků,
zařadila jsem i výsledky našeho snažení s flexaretou po dědovi.
Malá ukázka ze svatebního dortu
(na použití lego papírů jsem se obvzlášť těšila).
Závěr alba tvoří stránky s vlepenými gratulacemi od našich blízkých a mimo jiné i ukázka svatebního oznámení, které jsme netradičně rozesílali až po obřadu.
Tak to jsme my, praštěná rodinka Klicperova :-)
Na závěr bych chtěla poděkovat věrné pomocnici Beckie, která mi dělala po celou dobu společnost a přispěla k tomu, že se vše stihlo, a vzniklo krásné svatební album, které má na poličce čestné místo.
1 komentářů
Nádhera Janičko! :)
OdpovědětVymazat